Havárie střech
Naše činnost

Havárie střech

Servisní služba s expresním výjezdem na střechu od oznámení po celé ČR.

Servisní služba s expresním výjezdem na střechu od oznámení po celé ČR.

Určeno k okamžité detekci poruchy a její opravě, aby nedošlo k dalšímu rozšíření a následným finančním ztrátám za rozsáhlé opravy, v ojedinělých případech i k výměně celého střešního souvrství.

K servisnímu zásahu vyjíždí kvalifikovaní technici, kteří jsou schopni nalézt problémové místo a ihned jej opravit.

Před nahlášením havárie doporučujeme přečíst níže uvedený přehled možných poruch a jejich příčin na vaší střeše:

Příčiny poruch plochých střech

  • Necertifikované a nekvalitní materiály
  • Překročení předpokládané životnosti materiálů
  • Neodborné a nekvalitní provedení ploché střechy
  • Zanedbaná údržba střechy
  • Chybný projekt střechy
  • Chybný návrh dvouplášťových střech
  • Nesprávné řešení klempířských prvků
  • Změny okolních podmínek
  • Vnější neovlivnitelné vlivy

Poruchy plochých střech

  • Statické poruchy
  • Stavebně fyzikální a vodotěsné poruchy
  • Diagnostika stavebně fyzikálních a vodotěsných poruch

Příčiny poruch plochých střech

  1. Necertifikované a nekvalitní materiály

    • Nekvalitní hydroizolační krytiny s krátkou živostností a špatnou svařitelností
    • Nedostatečně stabilizovaný pěnový polystyrén.
    • Střešní vpusti z materiálu neodolávajícího mechanickým vlivům uvnitř střechy a zamrzání vtoku při nízké teplotě
    • Míchané systémy kotevních prvků s nedostatečnou korozní odolností
    • Klempířské prvky bez korozní odolnosti
    • Nekvalitní dřevo v konstrukci krovů.
    • Odpadávající ochranný posyp asfaltových pásů.
    • Nesystémové prostupy, rohy a kouty

    Vlastnosti příslušného výrobku nebo materiálu garantuje vždy výrobce. Ten je povinen předložit jeho atest a technický list, v němž jsou uvedeny vlastnosti výrobku, resp. materiálu a podmínky pro jeho aplikaci.

  2. Překročení předpokládané životnosti materiálů

    Životnost střechy je dána zpravidla trvanlivostí jednotlivých materiálů. Po uplynutí životnosti střešní krytiny je třeba provést její výměnu. Někdy je nutno provést kompletní rekonstrukci celého střešního souvrství, pokud degradací střešní krytiny došlo ke ztrátě její vodotěsnosti natolik, že dešťová voda zatekla do ostatních vrstev střešního pláště a tyto vykazují nadměrnou vlhkost.

    V souvislosti s návrhem nové střešní krytiny je vždy nutné vzít v úvahu její životnost. Povlakové krytiny mají životnost až 30-50 let.

    Životnost střešní krytiny je ovlivněna faktory:

    • sklonem střešní plochy
    • kvalitou provedení na stavbě
    • pravidelnou kontrolou a údržbou
  3. Neodborné a nekvalitní provedení ploché střechy

    Příčinou je často neznalost technologického postupu, nebo nedbalost při realizaci. Množství těchto poruch se vyskytuje při kladení povlakových izolací a tekutých hydroizolací.

    Nejčastější chyby

    • Nedostatečné vzájemné slepení dvou na sobě položených asfaltových pásů. Důsledkem nedostatečného natavení je uzavření vlhkosti v místech, kde se pásy nenatavily. Vzniklá dutina pak způsobuje výdutě.
    • Nedostatečné slepení přesahů dvou sousedních asfaltových pásů nebo fólií. Voda proniká neslepenými přesahy do střešního pláště a posléze do interiéru. U tepelné izolace, která se zpravidla nachází bezprostředně pod krytinou a je smáčena nejvíce, dochází také ke snížení její tepelně izolační schopnosti.
    • Zvlňování hydroizolační vrstvy. Ke zvlňování hydroizolace dochází zpravidla tehdy, jestliže se pod ní nacházejí tepelně izolační dílce s mezerami, což je důsledkem objemových změn.
    • Poruchy u střešních vtoků:
      • Špatné napojení hydroizolace na střešní vtok. Hydroizolace v místě vpusti netěsní a dochází k zatékání do střešního pláště, případně také do podstřešních prostorů.
      • Chybné výškové osazení střešního vtoku. Často se stává, že střešní vtok je osazen nad úroveň okolní střešní plochy nebo nikoli na nejnižším místě. V okolí takto chybně osazeného vtoku se pak tvoří kaluže. Důsledkem toho je nerovnoměrné namáhání hydroizolace.
      • Osazení vtoku v blízkosti atiky nebo jiné svislé konstrukce. Pokud tomu tak není, bývá obtížné provedení hydroizolace.
      • Zanesení ochranné mřížky vtoku. V okolí vtoku se tvoří kaluže.
      • V případě dvouúrovňového vtoku je vhodné utěsnění spodní úrovně gumovým kroužkem. Pokud tomu tak není, dochází odpařování vlhkosti z odpadního potrubí do střechy.
    • Špatné provedení spádu povrchu střechy. Důsledkem je tvorba kaluží, které urychlují stárnutí hydroizolace.
    • Nedostatečné slepení přesahů parozábrany a nedostatečně těsné napojení parozábrany na svislé konstrukce, které pronikají rovinou střechy. Pokud tomu tak není, dochází k pronikání vodní páry z interiéru do vrstev střešního pláště, které se nacházejí nad parozábranou. Vlhkost, která takto do střešního pláště pronikla v něm navíc zůstává trvale uzavřena bez možnosti odpaření.
    • Nedodržení počtu kotev u povlakových hydroizolací u asfaltových pásů a fólií, které jsou kotveny mechanicky. Použití kotev nevhodných nebo méně kvalitních. Sáním větru vzniká nebezpečí celkového utržení hydroizolace. Nesmí se používat kotvy s nedostatečnou ochranou proti korozi (např. ocelové pozinkované kotvy). Vhodné jsou nášlapné kotvy, kdy nehrozí propíchnutí hydroizolace.
    • Tekuté hydroizolace
      • aplikace stěrkové hmoty na nevhodný podklad s nečistotami
      • nanesení stěrkové hmoty v nedostatečné tloušťce
      • nedodržení stejné tloušťky stěrkové hmoty po celé ploše střechy
      • položení výztužné tkaniny bez přesahů nebo s mezerami
      • výztužná tkanina se nachází na povrchu stěrky a není dostatečně krytá
      • aplikace stěrkové hmoty za nevhodných klimatických podmínek
      Důsledkem těchto závad je pak praskání tekuté hydroizolace a její odtrhávání od podkladu.
  4. Zanedbaná údržba střechy

    Některé materiály střešní skladby vyžadují pravidelnou údržbu. Zanedbání pravidelné údržby střechy způsobuje rychlejší stárnutí hydroizolace a klempířských prvků. Důsledkem je pak ztráta vodotěsnosti a zatékání.

    Poruchy vznikají také zanedbáním čištění žlabů, vtoků i střešních ploch od nejrůznějších nečistot. Nečistoty zpomalují odtok vody a mají za následek její kumulaci zvláště na střešních plochách s povlakovou krytinou o malém sklonu a ve žlabech a působí tak rychlejší stárnutí jak krytiny. Místa s větším nánosem nečistot pak slouží jako živná půda pro růst nežádoucí vegetace.

  5. Chybný projekt střechy

    • Nesprávné konstrukční řešení detailů. A to jak na vnějším obvodě střechy (atiky, okapy, římsy), tak také uvnitř střešní plochy (vpusti, průniky rovinou střechy - komíny, potrubí, dilatace, střešní okna, světlíky).
    • Poruchou v místě vnějšího okraje střechy bývá často kondenzace vodní páry ve vodorovných koutech v místě styku obvodové stěny a nosné konstrukce střechy. To je zapříčiněno tepelným mostem, který vzniká:
      • u jednoplášťových plochých střech v důsledku nedostatečné tepelné izolace atiky
      • u dvouplášťových plochých střech v důsledku nedostatečné tepelné izolace obvodového zdiva v místě vzduchové dutiny pod větracími otvory,
    • V ploše střechy se vlivem tepelných mostů způsobených nedostatečnou tepelnou izolací objevují poruchy (vlhnutí vnitřního povrchu stropu nebo vnitřní stěny pod stropem) a to v místech nedostatečně tepelně izolovaných střešních vpustí, průniků potrubí vnitřní kanalizace, světlíků, atd.
    • Poruchy detailů mohou být způsobeny chybnou realizací (přestože bylo v projektu navrženo jejich správné řešení).
    • Chyby v návrhu nosné konstrukce střechy - poddimenzování nosných prvků, jejichž důsledkem je nadměrný průhyb nosné konstrukce a krytiny.
    • Chybný návrh odvodnění a odvětrání střechy
    • Nedostatečný sklon střešního pláště potřebný pro konkrétní typ střešní krytiny.
    • Opomenutí návrhu některé vrstvy střešního pláště, která je nutná pro jeho správnou funkci:
      • Expanzní vrstvy mezi podkladním betonem a hydroizolací. Poruchy se projevují vznikem výdutí.
      • Separační, expanzní a dilatační vrstvy zároveň mezi tepelnou izolací a hydroizolací. Poruchy se projevují vznikem trhlin v hydroizolaci, jejím utržením od atiky, nebo poškozením uvnitř střešní plochy v důsledku tepelné roztažnosti.
    • Chybějící pomocná hydroizolace mezi tepelnou izolací a podkladem.
    • Chybějící parotěsná vrstva, nebo její nedostatečná dimenze tam, kde je tato vrstva pro správnou funkce střešního pláště nutná. Nebo nevhodné umístění parozábrany ve skladbě střešního pláště.
    • Vysoká hodnota difúzního odporu hydroizolace.
    • Nedostatečná hodnota součinitele prostupu tepla střešního pláště.
    • Použití nevhodných materiálů pro jednotlivé vrstvy střešního pláště.
    • Návrh principiálně chybné skladby střešního pláště pro konkrétní podmínky.
    • Chybějící dilatace monolitických vrstev střešního pláště v ploše střechy a v místě atiky.
    • Chybějící dilatace mezi některými vrstvami střešního pláště, jako chybějící separační a dilatační vrstva mezi hydroizolací a betonovou mazaninou.
    • Nezajištění dostatečné stability střešního pláště proti sání větru poddimenzování mechanických kotevních prvků nebo chybějící stabilizační vrstva o dostatečné hmotnosti.
    • Návrh materiálů s nevhodnými vlastnostmi
      • Dříve se pro spádové, podkladní a vyrovnávací vrstvy používala škvára a škvárobeton. Škvára obsahuje síru. Síra pak působí agresivně na ocelové prvky. Výsledkem je jejich koroze.
      • V případě škvárobetonu se pak v důsledku vlhkosti tvoří Candlotova sůl, jejíž krystaly zvětšují svůj objem, čímž dochází také ke zvětšování objemu škvárobetonu. Důsledkem toho je posléze vytlačování atik nebo vznik trhlin v ploše střechy. Sírany mohou také tvořit výkvěty na fasádě.
    • Chybná kombinace materiálů, které se vzájemně ovlivňují galvanickou korozí
      • při odvádění dešťové vody stéká voda z měděného plechu na plech hliníkový.
    • Chybná kombinace materiálů, které se vzájemně ovlivňují chemicky
      • Pěnový polystyrén a hydroizolační fólie na bázi mPVC musí být odděleny separační vrstvou
      • Kombinace výrobků na bázi asfaltů či dehtů a hydroizolační fólie na bázi mPVC musí být rovněž odděleny separační vrstvou.
  6. Chybný návrh dvouplášťových střech

    • Nejčastější poruchou dvouplášťových střech je zpravidla špatný vlhkostní režim uvnitř vzduchové dutiny v důsledku jejího nedostatečného větrání. Příčinou zde může být malá výška vzduchové dutiny, malá plocha nasávacích a výdechových otvorů.
    • U dvouplášťových střech se často vyskytuje problém nevhodného řešení krycí mřížky větracích otvorů, kdy může dojít ke vnikání deště nebo sněhu do vzduchové dutiny.
    • Kondenzace vodní páry na dolním povrchu horního pláště (např. u nosné konstrukce tvořené z ocelových trapézových plechů) a posléze kapání vody do tepelné izolace. V zimním období může dojít k tvorbě ledových krápníků na dolním povrchu horního pláště. Po jejich roztátí může dojít nejen k zamáčení tepelné izolace, ale také i zatečení vody do interiéru.
    • Pokud je horní plášť tvořen dřevěným bedněním, může pro nedostatečné proudění vzduchu docházet k nadměrnému vlhnutí dřeva.
  7. Nesprávné řešení klempířských prvků

    U plochých střech je možno se často setkat s chybným řešením klempířských výrobků v místech ukončení vnějších a vnitřních okrajů střech. Platí zásada, že klempířské výrobky se snažíme z detailů pokud možno vyloučit, nebo alespoň minimalizovat na nezbytně nutný rozsah.

  8. Změny okolních podmínek

    Správný návrh skladby střešního pláště je závislý na definovaných okolních podmínkách. Pokud dojde k jejich výrazné změně, může dojít ke vzniku poruch střešního pláště.

    • teplota a relativní vlhkost vnitřního vzduchu
    • teplota a relativní vlhkost venkovního vzduchu
    • požadavky na provoz na střeše
  9. Vnějšími neovlivnitelné vlivy

    Poruchy mohou být způsobeny různými příčinami, jako jsou vichřice, prudký déšť, kroupy, požár, výbuch. Důsledkem bývá překročení únosnosti nosné konstrukce střechy. V důsledku ztráty únosnosti nosné konstrukce pak dochází k havárii celé střechy. Řešením je provedení úplně nové střechy jako celku.

Poruchy plochých střech

  1. Statické poruchy

    • Poruchy vzniklé přetížením střechy
      • Nedostatečná dimenze nosných konstrukcí střechy.
      • Změna způsobu užívání střechy, kdy dojde ke zvýšení užitného zatížení střechy.
      • Přidávání dalších vrstev střešního pláště při rekonstrukci, kdy dojde ke zvýšení stálého zatížení střechy.
      • Zatížení srážkovou vodou v důsledku ucpání střešních vpustí, nebo pro jejich nedostatečné dimenze.
      • Mimořádné zatížením při realizaci střechy.
    • Poruchy vzniklé tlakem nebo sáním větru
      • Nedostatečné mechanické kotvení v ploše střechy nebo v detailech. Malý počet kotevních prvků nebo jejich koroze.
      • Nedostatečné spojení mezi jednotlivými vrstvami střešního pláště.
      • Nedostatečné připevnění nadstřešních konstrukcí (poklopů, světlíků, hromosvodů, satelitů, apod.).
    • Poruchy vzniklé korozí ocelových nosných prvků či betonářské výztuže
      • Zatékání srážkové vody, čímž dochází ke korozi ocelových nosných prvků.
      • Použitím materiálů, které působí agresivně na ocelové prvky
      • Vlivem agresivních výparů působících na nosnou konstrukci střechy (technologické objekty, zemědělské objekty, bazény, apod.).
    • Poruchy vzniklé napadením dřevěných prvků biologickými škůdci
      • Dlouhodobým zatékáním srážkové vody nabývá dřevo vlhkosti, což má za následek jeho napadení biologickými škůdci.
      • Kondenzace vodní páry ve střešním plášti.
      • Nedostatečné větrání vzduchové mezery u dvouplášťových střech.
      • Vlivem agresivních výparů působících na nosnou konstrukci střechy (technologické objekty, zemědělské objekty, bazény, apod.).
  2. Stavebně fyzikální a vodotěsné poruchy

    • Nadměrná kondenzace vodní páry uvnitř střešního pláště nebo na jeho dolním povrchu v interiéru (kondenzace se projevuje zpravidla s určitým časovým zpožděním).
    • Zatékání srážkové vody do střešního pláště nebo do prostoru pod střechou.

    Důsledkem uvedených závad je snížení tepelně izolačních vlastností střešního pláště.

    Ke stavebně fyzikálním poruchám patří také poruchy akustických vlastností střechy, nadměrná hlučnost v důsledku kmitání střešní konstrukce způsobeného vanutím větru, či dopadu srážek na střechu.

  3. Diagnostika stavebně fyzikálních a vodotěsných poruch

    Oprava nebo rekonstrukce střechy musí být navržena a provedena odborně. Návrhu opravy či rekonstrukce střechy musí vždy předcházet přesná diagnóza poruch, a to formou odborného posudku, který musí obsahovat:

    • Výsledek kontroly střechy zevnitř i zvenku, včetně prohlídky jednotlivých detailů (spoje hydroizolace, vpusti, atd.).
    • Popis odběru jednotlivých sond a jejich vyhodnocení
      • složení a tloušťky jednotlivých vrstev střešního pláště
      • mechanický stav jednotlivých vrstev střešního pláště
      • vlhkostní stav jednotlivých vrstev střešního pláště
    • Tepelně-technické posouzení střechy.

    Teprve na základě takto provedeného odborného posudku je možno provést odborný a technicky správný návrh opravy nebo rekonstrukce střechy. V žádném případě nelze akceptovat návrh na opravu či rekonstrukci střechy bez stanovení diagnózy poruch odborným způsobem.

    Požadavek na případnou rekonstrukci střešního pláště může být vyvolán nejen pro jeho poruchy, ale také:

    • požadavkem na změnu mikroklimatu vnitřního prostoru umístěného pod střechou (teploty a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu),
    • požadavkem na zvýšení uživatelských parametrů - např. snížení součinitele prostupu tepla střechy,
    • požadavkem na změnu provozu střechy - např. změnou střechy nepochůzné na střechu provozní.