Požární odolnost střech

Odolnost střešní konstrukce proti působení vnějšího požáru vyjadřuje schopnost konstrukce bránit šíření požáru po svém povrchu.

Základní parametry hodnocení požární odolnosti

Při zkouškách se sledují stanovené mezní stavy, charakterizující požadavky a účel požární odolnosti konstrukce. Označují se písmeny a znamenají:

• R – nosnost konstrukce  
• E – celistvost konstrukce  
• I – tepelná izolace konstrukce  
• W – tepelná radiace z povrchu konstrukce

Výsledkem zkoušky je hodnota požární odolnosti v minutách (15, 20, 30, 45, 60…), dosažená při nepřekročení stanovených mezních hodnot R, E, I, W.  

Základní klasifikace

Zkušební norma obsahuje 4 zkušební metody, převzaté z národních norem 4 států EU. Liší se navzájem provedením zkoušky.

• Zkouška 1 – hořící hraničky bez větru
• Zkouška 2 – hořící hraničky + vítr
• Zkouška 3 – hořící hraničky + vítr + radiace
• Zkouška 4 – hořící plynový hořák + vítr + radiace

Každá ze čtyř metod má několik klasifikačních tříd. U všech se začíná třídou BROOF a končí třídou FROOF. Za tato označení třídy se připojuje ještě označení zkušební metody (t1), (t2), (t3), (t4).  

Pro potřeby ČSN 7308 byly z této normy akceptovány pouze zkoušky 1 a 3. Zkouška 1 se požaduje pro střechy mimo požárně nebezpečný prostor, zkouška 3 pro střechy v požárně nebezpečném prostoru. Za vyhovující je požadovaná klasifikace:

• BROOF(t1) – mimo požárně nebezpečný prostor  
• BROOF(t3) – pro požárně nebezpečný prostor  

Výsledkem je zjištění, zda střešní plášť nešíří nebo šíří požár v daném prostoru.

Střešní plášť třídy BROOF(t1) může být použit mimo požárně nebezpečný prostor v souvislé ploše a nemusí se dělit na plochy menší než 1500 m2.